Karin Viard v "Matčině hlavě"
Co vás ve scénáři svádělo Hlava maminka ?
Příběh se mi velmi líbil, hodně osobnosti a že to není „dohodnuto“. Také se mi líbil tón a dialog. Tato směs humoru, absurdita, poezie ... bez toho, že by to bylo cutesy.
Řekněte nám o své postavě ...
Obecně platí, že nevyberu film založený na charakteru, který musím interpretovat. Velmi dobrá role ve špatném filmu, to nemá zájem. Je to vždy ten příběh, který mě vezme. Jsem docela schopný přijmout menší postavu v dobrém filmu a už jsem to udělal jinde!
Tam je role velmi lichotivá, protože tato žena následuje kurz. Má povědomí o touze žít. Současně je zde také odříkání doma: nikdy nebojovala a nebude bojovat více, aby si zachovala lásku k mládeži.
Žije tam, kde je dokáže žít, ale nebude bojovat, aby je získala. Jsem mnohem dobrovolnější a přesvědčivější, svedl mě.
... a tento vztah matka-dcera:
Zajímalo mě, jak zkoumat vztah matka-dcera a paralelu mezi nimi. Zvláště v tomto případě: role jsou obrácené, když máte a matka depresivní, což je případ filmu. Kromě toho, Chloe Coulloud, který hraje mou dceru, je velmi pěkný!
Řekl byste, že je to nostalgický film?
Považuji ho za citlivého a sentimentálního. Z pohledu teenagera není nostalgie: jen si myslí, že jí zachrání kůži. Snaží se jí porozumět matka a dát jí úsměv, aby si něco vyrostla.
Co si myslíte o postoji matky v tomto filmu?
Nebere zásoby a má malou reakci na to, co se s ní děje. Ve chvíli, kdy najde svou velkou lásku, smíšenou s její nemocí, řekne si: „Jestli je něco, co žít, pojďme žít tím, že bychom se neměli dělat příliš mnoho škody kolem sebe“. Jinak však nedělá nic, aby to brala v úvahu a změnila.
Jaké místo má v tomto filmu nemoc?
Juliette proti této chorobě nebojuje, nejprve imaginární a pak skutečnou. Příběh však není o natáčení nemoci, ale o cestě této ženy.
